All Exhibitions

Michal Kalhous – Argentum

09/04/2015

MICHAL KALHOUS – ARGENTUM

PHOTOGETHER GALLERY, 1.4-18.4 2015, ZLÍN

 

 

Stříbro, latinsky Argentum, je ušlechtilý kov bílé barvy používaný člověkem již od starověku. Stejnojmenná výstava Michala Kalhouse (1967) volně odkazuje k unikátním vlastnostem tohoto prvku, jehož sloučeniny stojí v samém základu klasického fotografického procesu. A také k magické přeměně, kterou se zlatem a stříbrem spojovaly dávné alchymistické dílny. Soubor Argentum Kalhous sestavil pro konkrétní místo v konkrétním čase. Řazením a výběrem snímků se pokusil od jednoho snímku k druhému určit směr ve spletitém prostoru podzemního protiatomového krytu v nadcházejícím čase Velikonoc. Výsledný celek roste a vzniká v Kalhousově případě organicky a do poslední chvíle.

Nabízí se také sousloví „rodinné stříbro“. Téma rodiny a lidského soužití je, na rozdíl od posledních Kalhousových výstav, v případě celku Argentum spíše latentní. Autor se tentokrát soustředí na motiv kvality jednoduchosti a klidu věcí. „Rodinné stříbro nejsou jen příbory, ale i hodnota prostoru a prostředí jako taková, i když je někdy méně uchopitelná.“

Nevyučený mlynář Michal Kalhous, vystudoval matematiku a fyziku na olomoucké Univerzitě Palackého, kde také zahájil studium dějin umění. Vystavuje od devadesátých let dvacátého století. Kalhous svým analogovým fotoaparátem hledá krásu ve všednosti věcí a situací, v prostotě jevů, obyčejnosti a náhodě. Jeho výstavní cykly, jako například My father is a star nebo Muž a žena, jsou pečlivě sestavenou a vzájemně propojenou sítí na první pohled zdánlivě nesouvisejících výjevů a drobných banalit, jež by mohl zažít či vyfotografovat každý. Přitom právě tato obyčejnost je pro Kalhouse nejhlubší zprávou o životě jako takovém. Jisté tvůrčí paralely najdeme například v práci Markéty Othové, u o generaci staršího Jana Svobody a také na snímcích Miroslava Machotky, který se však odlišuje politickým podtextem svých fotografií.

Kalhous má svébytný přístup k fotografické technice. Jeho snímky jsou často neostré nebo špatně exponované. Situace sama má u něj přednost před přesným technickým zpracováním, pokud si to obraz žádá. Rozšiřuje se tím technická představa o možnostech fotografie jako takové a znejisťuje se klasická ostrá hranice mezi uměleckou galerijní fotografií s velkým „F“ a amatérskými snímky.

Teoretikové často upozorňují na bezčasí dýchající z Kalhousových snímků. Výjevy, jež zachycuje, se mohly odehrát včera i před sto lety. Také cyklus Argentum využívá fotografií z různých období, od nejstarších až po nejnovější. Autorovou snahou je, aby časová ukotvenost nebyla z jednotlivých snímků zjevná. Zaměřuje se na tok dění spíše než na vysekávání významných a jedinečných momentů z něj. Zajímá se o opakování toho, co bylo a bude. Jeho fotografie jsou hledáním ztraceného času, hledáním toho, co tu stále je.

Klára Židková

Additional Image
Additional Image
Additional Image
Additional Image
Additional Image
Additional Image
Additional Image
Additional Image
Additional Image
Additional Image
Additional Image
Additional Image
Additional Image
Additional Image
Additional Image
Additional Image
Additional Image