MICHAL KALHOUS – ARGENTUM

PHOTOGETHER GALLERY, 1.4-18.4 2015, ZLÍN

Stříbro, latinsky Argentum, je ušlechtilý kov bílé barvy používaný člověkem již od starověku. Stejnojmenná výstava Michala Kalhouse (1967) volně odkazuje k unikátním vlastnostem tohoto prvku, jehož sloučeniny stojí v samém základu klasického fotografického procesu. A také k magické přeměně, kterou se zlatem a stříbrem spojovaly dávné alchymistické dílny. Soubor Argentum Kalhous sestavil pro konkrétní místo v konkrétním čase. Řazením a výběrem snímků se pokusil od jednoho snímku k druhému určit směr ve spletitém prostoru podzemního protiatomového krytu v nadcházejícím čase Velikonoc. Výsledný celek roste a vzniká v Kalhousově případě organicky a do poslední chvíle.

Nabízí se také sousloví „rodinné stříbro“. Téma rodiny a lidského soužití je, na rozdíl od posledních Kalhousových výstav, v případě celku Argentum spíše latentní. Autor se tentokrát soustředí na motiv kvality jednoduchosti a klidu věcí. „Rodinné stříbro nejsou jen příbory, ale i hodnota prostoru a prostředí jako taková, i když je někdy méně uchopitelná.“

Nevyučený mlynář Michal Kalhous, vystudoval matematiku a fyziku na olomoucké Univerzitě Palackého, kde také zahájil studium dějin umění. Vystavuje od devadesátých let dvacátého století. Kalhous svým analogovým fotoaparátem hledá krásu ve všednosti věcí a situací, v prostotě jevů, obyčejnosti a náhodě. Jeho výstavní cykly, jako například My father is a star nebo Muž a žena, jsou pečlivě sestavenou a vzájemně propojenou sítí na první pohled zdánlivě nesouvisejících výjevů a drobných banalit, jež by mohl zažít či vyfotografovat každý. Přitom právě tato obyčejnost je pro Kalhouse nejhlubší zprávou o životě jako takovém. Jisté tvůrčí paralely najdeme například v práci Markéty Othové, u o generaci staršího Jana Svobody a také na snímcích Miroslava Machotky, který se však odlišuje politickým podtextem svých fotografií.

Kalhous má svébytný přístup k fotografické technice. Jeho snímky jsou často neostré nebo špatně exponované. Situace sama má u něj přednost před přesným technickým zpracováním, pokud si to obraz žádá. Rozšiřuje se tím technická představa o možnostech fotografie jako takové a znejisťuje se klasická ostrá hranice mezi uměleckou galerijní fotografií s velkým „F“ a amatérskými snímky.

Teoretikové často upozorňují na bezčasí dýchající z Kalhousových snímků. Výjevy, jež zachycuje, se mohly odehrát včera i před sto lety. Také cyklus Argentum využívá fotografií z různých období, od nejstarších až po nejnovější. Autorovou snahou je, aby časová ukotvenost nebyla z jednotlivých snímků zjevná. Zaměřuje se na tok dění spíše než na vysekávání významných a jedinečných momentů z něj. Zajímá se o opakování toho, co bylo a bude. Jeho fotografie jsou hledáním ztraceného času, hledáním toho, co tu stále je.

Klára Židková