Březen duben květen
Photgether Gallery
4. 6. — 5. 7. 2020

Vystavující: Tomáš Heřmánek, Kateřina Bébrová, Pavel Hála, Lucia L. Fišerová & František Fišer, Erik Dudinsky, Lenka Kleinova, Rozka Jirásková, Daniela Martinová, Jan Jindra, Matěj Skalický, Petra Bašnáková, Lukáš Procházka, David Mackovič, Barbora Zaťková, Alžběta Skalická

 Ačkoliv si dnes ještě nedokážeme představit reálné dopady celostátní karantény, dost pravděpodobně se její průběh zapíše do dlouhodobé paměti nás všech, které uvěznila ve svých domovech, na chalupách nebo v zahraničí. Výstava Březen duben květen je krátkým ohlédnutím za posledními měsíci a představuje svědectví několika studentů a pedagogů ateliéru Reklamní fotografie UTB ve Zlíně. Cílem výstavy je zmapovat způsob, jakým jednotlivci tuto nestandardní situaci prožívali: nejedná se o dokumentaci celospolečenského dění, ale o příběhy a pohledy konkrétních lidí. Změna se projevila u každého z autorů trochu jiným způsobem a studenti se museli přizpůsobit novým podmínkám. Reklamní fotografie od Petry Bašňákové jasně a bez jakýchkoli záhad reflektuje aktuální „módní“ trend, jen ve svém vyjádření představuje ještě o něco děsivější vizi budoucnosti lidstva.  Pavel Hála, který se obyčejně věnuje dokumentární a reportážní fotografii, zachytil opatření ve veřejném prostoru a jevy, které se s karanténou pojí. Jan Jindra využil situace k pokračování na svém dlouhodobém projektu Charles Bridge, dokumentaci masového turismu na Karlově mostě: koronavirová karanténa jej vyprázdnila od turistů a místním se naskytl nevídaný pohled na tuto ikonickou pamětihodnost. Erik Dudinský trávil karanténu na stáži v Portugalsku, neměl však možnost se seznamovat s krásami neznámé krajiny a jeho soubor tak mapuje změny světelných podmínek v průběhu týdnů na palmě na sousedově balkonu. Lucia L. Fišerová se svým synem Františkem Fišerem pracovala na deníku ze zahrady brněnského vnitrobloku, ve kterém fotograficky a textově popisují jarní květiny, průběh jejich růstu a uvadání. Specifickým způsobem trávení karantény je únik z civilizace do přírody, na chaty a chalupy, kde čas plyne o poznání pomaleji a stresy civilizace sem doléhají jen s velkými obtížemi. To mohou diváci vysledovat jak u souboru Davida Mackoviče, tak i v pracích skupiny autorů: Elsy Rauerové, Tomáše Heřmánka, Barbory Zaťkové, Sebastiana Vošvrdy, Alžběty Skalická a Matěje Skalického, kteří trávili část karantény společně, na beskydské samotě. Na věci obyčejného života se soustředila Rozálie Jirásková, která zaznamenávala svůj partnerský vztah zrcadlený praním společného prádla a Kateřina Bébrová, která v prostředí domova soustředěně pozorovala světlo a jeho vliv na známé prostředí a objekty. Lukáš Procházka se z důvodu uzavírání hranic, stejně jako mnoho dalších zahraničních studentů, rozhodl odjet domů na Slovensko. Díky tomu se mu naskytla příležitost strávit vzácný čas se svým umírajícím psím společníkem, jehož poslední dny se rozhodl zaznamenat. Samostatný okruh tvoří díla dvou studentek, Lenky Kleinové a Daniely Martinové. Ty se během karantény obrátily zcela do sebe, odvrátily se od fotografie a pracovaly s novými médii. Vznikly tak dva diametrálně odlišné obrazy stavů mysli, ve kterých se může najít leckterý z návštěvníků výstavy.