16. 5. – 31. 5. 2017

 Malíř Jiří Sedlák (* 1985) pochází z Olomouce. Vysokou školu absolvoval v Ostravě, kde studoval v letech 2011 – 2016 na Fakultě umění v Ateliéru kresby, který vedl doc. Josef Daňek. V roce 2013 odjel na zahraniční stáž do Granady na Facultad de Bellas Artes Alonso. Má za sebou několik skupinových i samostatných výstav. Poslední výstava Hladina se konalav roce 2016 v Galerii W7 v Olomouci.

V malířském projevu Jiřího Sedláka se odráží jeho vztah ke krajině. V obrazech reflektuje žité prostředí v prolínání „přírodní“ krajiny s krajinou města. Urbanita našeho prostoru je součástí přírodního rámce, jež utváří hranice a směry našeho života. Lidská invence vymezuje cesty a udává směry urbánního prostoru. To, se snaží Jiří Sedlák geometricky abstrahovat, a tím vytvářet pohyblivé kompozice na dvourozměrných formátech. K výslednému obrazu proniká autor skrze paměť, ve které zůstávají záznamy z pohybu a cest krajinou. Ty jsou deformovány formou odkazující k stávající podobě našeho urbánního systému. Příznačným prvkem pro autora je rozostření představující neúplnost informace, nemožnost celkového uchopení již prožité skutečnosti. Zůstává jen pocit z přítomnosti něčeho, co se rozplývá ve fragmentech vymezeného prostoru, kde obraz vzniká.

Zobrazení krajiny umocňuje samotná výtvarná technika malby, která vzniká postupným procesem překrývání. Mnohovrstevnatost obrazu zahaluje poslední vrstva, která funguje jako filtr, pod který náš zrak neprostoupí. Zvýraznění horizontu rozděluje přírodu a zdůrazňuje antropologické měřítko.

Naši vizuální paměť v současné době zahlcují informace a optické vjemy, jenž se nám rozplývají v mysli. Proto je také charakter maleb rozostřený, až nečitelný. Jedinými hranicemi jsou hrany obrazu a v nich geometrické kompozice, které svými stěnami rozšiřují perspektivyv obraze. Stěny jsou v různých pozicích a vzájemně se prolínají. Zároveň jsou obrazce součástí pozadí, rozmazaného přírodního rastru. Metafyzičnost, která je obsažena v geometrických formách lidských zásahů, dotváří pocit vlastního uvědomění si existence na Zemi. V procesu tvorby se malíř dostává z původní reálné krajiny, přes transcendentální cestu rozostření, až do imprese prchavého okamžiku. Harmonické rozmístění vytváří v těchto pohyblivých záznamech krajiny pocit klidu a zakotvení v reálném světě. Zvolené barvy zemitých tónů se postupně dostávají až do šedočerných nebarevných odstínů.

kurátorka: Karolína Juřicová