Na první pohled může působit výběr obrazů Magdaleny A. Turzové (1978) jako snaha změnit snad nejzásadnější charakteristiku prostoru této galerie. Magda do protiatomového krytu umístila okna. Neplánovaně tak trochu těží i z kontrastu povahy města ceněného pro jeho zeleň a tovární architekturu, příznačnou kombinací cihel a velkoformátových oken, a betonové podzemní galerie. Ačkoliv konvolut malovaných oken tvoří více než polovinu všech vystavených prací, humanizace trochu klaustrofobního prostoru je spíš vedlejší efekt.

Výstava Příbytky lidí představuje dva tematické okruhy, kterým se autorka v posledních letech intenzivně věnuje. Jedním je zaznamenávání prostředí malé hanácké vesnice a druhým jsou podivnosti, které lze, obvykle „za odvoz“, sehnat v inzerátech na internetu. Jednou jsou okna vyskládána na hromadách, kde čekají na někoho, kdo se jich v době plastové ujme. Jindy se v oknech odráží okolí. Výstava je o lidech, ale k těm se nikdy přímo nedostaneme. Do příbytků lidí přes okna nevidíme. Autorka nám předkládá pouze skromná vodítka, která nám mohou obyvatele příbytků přiblížit. Zprostředkovaně se s nimi můžeme více seznámit skrze obrazy vycházející právě z jejich inzerátů na nepotřebné věci. Výstava balancuje na pomezí sociální studie, která nám fakticky strohým způsobem předkládá obrazová data. Možná je to barevné ladění, možná jenom nepřítomnost lidí, co v obrazech vytváří atmosféru apokalypsy, že nejde o obyčejný záznam každodennosti, ale připomíná spíše archeologický výzkum dokumentující hmotné stopy obyčejného života po neurčité katastrofě. Přesto spojením těchto dvou naléhavých až temných témat překvapivě vznikla na Magdu velmi optimistická výstava. Ale možná je to úplně jinak a Magda jenom tuto temnou stranu lépe schovala.