4. 6. 2021 – 12. 6. 2021
Vystavující: Elsa Rauerová, Martin Dobrovolný, Daniela Dušková, Patrik Fica, Marek Hofman, Viola Hubáčková, Kateřina Holečková, Daniela Jeklová, Petra Karamanová, Sabína Muráňová, Marcela Očenášová, Vojtěch Plhák, Jana Pohanková, Jan Smolík, Vendula Spáčilová
Tuto dobu charakterizuje narůstající uvědomění si relativnosti všeho, na co jsme doteď spoléhali. Setkáváme se s hraničními životními událostmi jako je ztráta materiálních jistot, nemoc, smrt blízkého člověka nebo pocity osamění, prázdnoty, absence smyslu. Odhaluje se dočasnost věcí, dějů i samotného života. Snažíme se hledat útěchu u jiného člověka, ve vlastní tvorbě, v samotě naplněné čtením a přemítáním myšlenek, ve svobodě prostoru krajiny nebo v touze po Bohu – a to přesto, že často žádné uklidnění, natož pak odpověď, nepřichází. Toužíme odtrhnout se od pomíjivé až marné každodennosti, ale zároveň zůstat bdělí v přítomném okamžiku. Všechno to může být zakoušením potřeby spirituality. Tato možnost je obsažena v každém z nás bez ohledu na povahové rysy, stupeň vzdělání nebo náboženské přesvědčení. Je jakýmsi záložním systémem, ze kterého čerpáme, když nám docházejí síly. Něčím ohromujícím i konejšivým. Prostorem hluboko vevnitř, který nás však široce přesahuje. To, co bylo pro pravěkého a pak středověkého člověka zcela přirozené, tedy vnímavost a úcta k posvátnému, o to musí současný člověk znovu bojovat. Znovu to v sobě nalézt a nanovo defi novat. Unikat před únavným mediálním tokem informací, obrazů a komodit směrem k ztišení, vizuálnímu vyprázdnění a kontemplaci. Znovu se pokusit hledat krásu a refl ektovat hlubší podstatu světa.
Téma spirituálního z umění ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Tvoří jakýsi tichý, spodní proud současné tvorby. Čím méně okázalá je, tím lépe. Téma výstavy vychází i z předpokladu, že umění je spirituální ve své podstatě.
Lucia L. Fišerová