Podobně jako víkendové chaty jsou i kůlny, šopy, samostatné nebo přistavěné přístavky součástí většiny menších rodinných domků. Tématem výstavy Petra Willerta je intuitivně postavená ne-architektura s ryze pragmatickým účelem, která záměrně neukazuje své pozadí.
Název výstavy odkazuje k provizorním improvizovaně postaveným chatrčím, které vznikají v chudinských čtvrtích na okrajích velkých měst. Letná je první experimentální čtvrť postavená firmou Baťa v průběhu 20. a 30. let podle plánů Jana Kotěry a Františka Lydie Gahury. Právě zde se hledal ideální domek pro zaměstnance, který je standardizovaný a ekonomicky výhodný. Jednoduchý tvar domků s rovnou střechou a malou zahradou vytvořil charakteristický ráz celého města.
Vzpomeneme-li si na fotografie Josefa Sudka, vidíme přísný řád, dokonalé kompozice a jasné urbanistické řešení města. Organizovaný a předem daný řád inspirovaný teoriemi zahradních měst se v průběhu času rozpadl do spíše neřízeného obestavování. Stavby rodinných domků, které měly být do třiceti let nahrazeny novými, byly vystřídány dočasnou architekturou přístavků.
Výstava Slum na Letné až na výjimky neukazuje přístřešky v prostředí, v němž se nacházejí. To, co by mohlo být tím, co dodá fotografii prvek malebnosti či nostalgie (cihelný pásek, pozadí několika červených domků) se záměrně neobjevuje. A tak se tím, co spojuje většinu vybraných objektů, stává tovární barva, která alespoň částečně odkazuje k průmyslovému místu. I zde však můžeme nalézt mnoho poetického, jakýsi osobní prostor každého z obyvatel, odraz způsobu života v dělnické kolonii.
Série fotografií Petra Willerta byla prezentována v rámci akce Den otevřených domků: po Letné s paní Baťovou, která proběhla 23. června 2018.

Kurátorka: Lucie Šmardová