30. 9. – 30. 10.

autoři: Dávid Brna, Kristína Haviarová, Jindřiška Jabůrková, Monika Kučerová, Matěj Liška, Jana Svobodová, Matyáš Zeman

“bláznivá hra s příměsí všemožných otázek”

Když “Jen jako” není neskutečně, safe space je egu nebezpečný a Virtuální se nerovná nehmotný. I na falešných kolečkových židlích je únik možný, stačí si sednout, a kola přece jedou. Za každým avatarem byl jednou člověk-hráč.
“Když pravda není jistojistě nic – nic je tedy jedinou možnou pravdou.” Proto se nezabýváme jen tím, jak se právě teď věci mají. Raději zvažujeme, čím vším by mohly být, a čím se třeba stanou. Pozorujeme ty momenty, “kdy se objekt stává Jiným”: Stůl právě překonal strach a vydal se ven, hledat své kořeny, čímž dostane nás všechny z (ú)krytu. Krabice, co se již nedá otevřít a naplnit. Běžná zpevňovací síť se ocitá v roli hlavní výplně místa. Koupel, co povrch těla špiní, lepí, zraňuje… je možná očista zevnitř?
A co nám zbývá?
kamuflovat / umocnit paradoxy / přivolat archetypy / lynčovat absurdity / chameleonsky splynout / (znovu)uskutečňovat staré známé / zostřovat rozplizlé a znejasňovat nad slunce jasné